Rozhodla jsem se, si popovídat s mořem.
A taky se sebou, se svými strachy, to především strachem ze zimy.
Rozhodla jsem se na nový rok vstoupit do moře.
Já vím, já vím. Jsem ve Španělsku a nejsou tu ledové kry. Ale vedro k zalknutí taky ne. Teď se zkrátka nekoupe a nosí se i tady zimní bundy. To mě bohatě stačí, aby to byla akce hodná přeplavby severního ledového oceánu.
Těšení, strach.
Výmluvy mysli, vážně propracované! Když nadešel ten den D, prvního ledna, dostalo to grády: je vítr, jsou mraky, není slunce, jsou vlny, nejsou vlny – a chodí tady spousta lidí!
Courají se tady schválně a čekají na můj trapas.
A vztek na to moře blbý, že mi ani nepomůže. Stála jsem tam, pod trikem plavky, na triku mikina a na ní ještě bunda. Tlusté tepláky. Vlny, vítr! Ach bože! Ty vlny jsou vážně úplně obrovský!
Jediné co mě drží nad vodou je fakt, že už si umím představit, jak strašně mi to bude líto, pokud to nedám. Prvního je prvního a je to jenom jednou za rok. Přece jsi nejezdila do Španělska, abys to teď vzdala. Trocha větru a pár zvědavých očí!
A pak jsem dostala vztek na sebe. Nejdřív, že si dávám takové blbé úkoly. A pak za to, jak jsem měkká. Jak ta mysl mi tam háže další a další zcela racionální argumenty proč ne.
Je to jenom vlezení do vody. Jenom vlezení do vody!
A pak jsem si představila, co mi asi na smrtelný posteli bude líto. Že jsem vlezla, nebo že jsem nevlezla?
A tak jem se svlékla a šla.
Strach kopla do té hromady chaluch opodál. Ten pocit, svléknout se na zalidněné pláži mezi lidmi v péřovkách… když vítr ovane nahé tělo, ale sluneční paprsky jsou milosrdné a alespoň se tváří, že hřejou…
První krok, druhý. No nekecej, není to tak zlý!
Cítím, že nohy začínají tuhnout a vím, že musím rychle.
Klíčové nejsou ani tak nohy, jako bříško… No, a pak jsem se teda ponořila.
Extáze!
Všechno, co se odehrálo potom, už není podstatné, protože jsem to dokázala.
Sama pro sebe, překonala stud a obavy, strach. A přišlo mi to pak úúúplně normální. A krásné, tolik krásné, to objetí vody, která přes zimu odpočívá od krémů a slunečníků, celé moře se stáhlo a přišlo podívat. A popovídat si.
Děkuji.
Mia